Mezinárodní den památek a historických sídel

Letohrádek Bellarie, zámecká zahrada
Letohrádek Bellarie představuje vzácně dochovanou a současně velmi hodnotnou rokokovou zahradní stavbu, k níž můžeme v českých zemích jen těžko hledat obdobu. Letohrádek je situován mezi dvěma stromovými kulisami na západní straně nevelkého parteru disponovaného na příčnou osu zahrady.
Protáhlá osmiboká dvoupodlažní stavba, s otevřenou galerií v patře, s mansardovou střechou, krytou šindelem, završuje dvojitou zahradní terasu. Střechu dále zdobí dvě měděné vázy a dvojice vikýřů s tzv. volskými oky (tzn. oválnými okenními otvory). Na jižní fasádě se výrazně uplatňuje dvojité točité schodiště s kovaným zábradlím. Fasáda letohrádku je plasticky rozčleněna růžovými meziokenními lizénami a šambránami oken. Ve vodorovné rovině jsou štukové římsy doplněny bílými plochami s čabrakovými motivy. Šambrány okolo arkádových oken horního galeriového patra jsou ozdobeny volutami. Ploché a vpadlé části fasády jsou v barvě holubičí šedi. Horní část fasády je završena fabionovou římsou.
Podnož letohrádku, horní obdélníková terasa, je přístupná dvěma dvouramennými schodišti. Opěrné zdi terasy a schodišť jsou členěny pilastry. Balustráda po obvodu terasy a schodišť je dekorována štukovými volutami. Všechny plastické články jsou bílé, ostatní plochy jsou v barvě holubičí šedi.
Dolní terasa s opěrnými zdmi z lomového zdiva je přístupná ze strany parteru dvěma zalomenými kočárovými rampami. V místě osy pohledu na letohrádek je opěrná kamenná zeď dolní terasy doplněna nikou a drobnou fontánkou. Hrana jižní zdi této terasy a opěrné zdi kočárových ramp jsou korunovány kamennou profilovanou římsou.
 
Stavebně historický vývoj
Předchůdce dnešního letohrádku, pavilón na zvýšené terase při severozápadní zdi zahrady, vznikl za vlády knížete Jana I. Kristiana z Eggenberka v letech 1690 - 1692.Roku 1690 vylámal Václav Kouba, lamač kamene ze Záluží, skálu pro základy letohrádku, jehož hrubá stavba stála již na podzim téhož roku. Štukatér Michael Bianco vyzdobil následujícího léta rohy uvnitř kvadratury, na stropě vytvořil štukové monogramy knížecích manželů - Jana Kristiána I. z Eggenberka (IC) a Marie Ernestiny ze Schwarzenbergu (ME). Štíty budovy byly vyzdobeny rostlinnými motivy a plody. Roku 1692 českokrumlovský malíř Melichar Hoffengut natřel dva chrliče ve tvaru draka zelenou barvou a přizlatil je. Na letohrádku dále vymaloval šestnáct slepých oken a označil je čísly. Na budově bylo v té době jedenáct oken, zasklených skleněnými kolečky.
V roce 1708 zhotovil místní kameník Jan Plansker nové schodiště a kamnář Lethner postavil nová kachlová kamna. Letohrádek je pod názvem Bellarie poprvé uváděn 31. března téhož roku.   
Dalšími stavebními úpravami prošel letohrádek za vlády knížete Josefa I. Adama ze Scharzenbergu. V roce 1746 byla zřízena zdviž na dopravu jídel ke "kouzelnému stolu" v přízemí, takže stolující hosté nemuseli být "obtěžováni" služebnictvem. Salla terena (umělá jeskyně) byla roku 1748 vyzdobena štuky od Matyáše André a v roce následujícím vymalována Josefem Ledererem, autorem výmalby Maškarního sálu. Letohrádek byl nákladně přestavován v letech 1755 - 1757 v rokokovém stylu, zřejmě na základě projektu Andrease Altomonte, který poupravil původní návrh knížecího stavitele Fortiniho. Zatímco dolní patro letohrádku zůstalo téměř beze změny, nástavba druhého patra s otevřenou galerií proměnila stavbu v duchu dolnorakouského rokoka. Možnou předlohou se zdá být palác Evžena Savojského Horní Belveder.
Autorem výmalby obou nadzemních pater je českokrumlovský malíř František Jakub Prokyš. V horním galeriovém patře vytvořil malbu iluzivní architektury, doplněnou vázami, girlandami a skupinami amorků. Mimořádnou vzdušnost a lehkost, jež malba navozuje, způsobují nejen použité teplé barevné odstíny a souvislá řada žaluziových oken, ale také iluzivní stropní výmalba - celý prostor horního patra je opticky otevřen především vzhůru, do modravé klenby nebes se vznášejícími se andílky, držícími květinové girlandy. Výmalba první, větší místnosti, dolního patra reprezentuje sedm alegorických obrazů svobodných umění, na nichž se dvojice dam a pánů v rokokových kostýmech zabývají hudbou, geometrií, architekturou a jinými druhy umění. Tyto výjevy jsou zakomponovány do scenérií zahrad, jejichž motivy byly čerpány z v té době známých předlohových grafik z Augsburgu. Ve vedlejší místnosti s kouzelným stolem "otevřel" malíř stěny místnosti iluzivní malbou do zahrady, v níž nás upoutá muzicírující společnost.

 

Současné využití:
Ve stejné době, ve které probíhaly práce na novostavbě Otáčivého hlediště (dokončena roku 1993), byly ukončeny práce na opravě střechy a fasády letohrádku Bellarie. Rekonstruována byla barevnost z rokokové fáze stavby. Do horní terasy letohrádku byly vyhloubeny podzemní prostory, využívané jako šatny pro herce a provozní prostory Jihočeského divadla. Rehabilitace rokokového letohrádku a jeho adekvátní využití s důstojnou presentací je od roku 1993 znemožněno existencí Otáčivého hlediště a jeho provozem. Ačkoliv proběhly základní zajišťovací práce (výše uvedená oprava střechy v roce 1993 a záchranné restaurátorské zajištění výmalby v interiérech), chátrání celého objektu pokračuje i nadále.
 
Plánovaná rehabilitace letohrádku Bellarie
V rámci rehabilitace zámecké zahrady je nutné uvolnění celého objektu a jeho okolí a provedení celkové obnovy, která bude obsahovat rekonstrukci kočárových ramp, teras a vnějších schodišť, restaurátorskou obnovu fasád, konsolidaci svislých dřevěných konstrukcí (obíjené stěny), stropů, krovů a střechy, obnovu místností sálové dispozice dolního a horního patra, restaurování malované výzdoby stěn a stropů, opravu oken, dveří a okenních žaluzií, restaurování sally tereny v suterénu i konzervace a doplnění a obnovení funkčnosti unikátního zařízení dobové kuchyně.
Součástí letohrádku Bellarie jsou i její vnější prostory, především rozlehlá terasa, ze které se vstupuje do interiérů, i výhledy do nitra vlastní zámecké zahrady.  V souvislosti s restitucí zahradních úprav bezprostředního  okolí ze 2. poloviny 19. století bude upravena i terasa Bellarie. Romantická zahradní úprava zámecké zahrady v okolí letohrádku je zaznamenána na dobové plánové dokumentaci (1894, 1896, 1910) a variace jejích podob jsou poměrně detailně dokumentovány i na dobových fotografiích. Dobové záběry spolu s plánovými podklady tak umožňují poměrně přesnou restituci stavu této části zahrady, včetně druhové skladby rostlin a řešení detailů v její poslední plnohodnotné vývojové fázi historického vývoje zámecké zahrady. V rámci celkové obnovy poničeného objektu Bellarie bude obnoven porost průčelí výsadbou vhodných popínavých dřevin s doplněním přístěnných treláží.
Výsledkem rozsáhlé rehabilitace objektu a jeho okolí bude zpřístupnění letohrádku Bellarie pro širší veřejnost, včetně umožnění prohlídky unikátního zařízení dobové kuchyně a sally tereny.